Subscribe: OKblog
http://kandera.net/rss/
Added By: Feedage Forager Feedage Grade B rated
Language: Czech
Tags:
album  ale  bylo  clockwork angels  další  jako  jen  ještě  jsem  když    není  pro  před  tak    že 
Rate this Feed
Rate this feedRate this feedRate this feedRate this feedRate this feed
Rate this feed 1 starRate this feed 2 starRate this feed 3 starRate this feed 4 starRate this feed 5 star

Comments (0)

Feed Details and Statistics Feed Statistics
Preview: OKblog

OKblog



OKblog / blog



Published: Sun, 21 Feb 2016 19:38:05 +0000

Last Build Date: Sun, 21 Feb 2016 19:38:05 +0000

 



Jak jsem si koupil PS4

Wed, 17 Feb 2016 13:14:19 +0000

Herní konzole jsem neměl moc rád, počítač je prostě počítač. Ale postupem času se můj pohled změnil. Začalo to asi před dvěma lety, kdy jsem si koupil (z druhé ruky) Xbox 360 v podstatě z jediného důvodu - chtěl jsem si zahrát GTA V. Na starém desktopu jsem nerozjel ani čtyřku a MacBook Air na hry prostě není.

Uvědomil jsem si, že konzole mají v tomhle obrovskou výhodu: když pro ni vyjde nějaká hra, bude určitě fungovat. PC je potřeba čas od času upgradovat, abyste mohli hrát nejnovější hry. A to není levná záležitost. Kromě toho jsou konzole docela levné - za podobně výkonný počítač dáte klidně dvakrát až třikrát víc. Ale to beztak všichni víte.

Starý Xbox 360 (na trhu od roku 2005) mi ale přestával stačit. Přišel čas najít nástupce. U konzolí je to na první pohled jednoduché: buď PlayStation 4 od Sony, nebo Xbox One od Microsoftu. Možná byste čekali, že zůstanu u Xboxu, ale nakonec jsem rozhodl pro PS4. Proč?

Musím se přiznat, že jsem se rozhodoval fakt dlouho. Četl jsem spoustu srovnání, sepsal si pro a proti. Kdybych uděloval body, bylo by to hodně těsné. Takže nakonec rozhodly drobnosti. Všechno rozepisovat nebudu, dobrých srovnání je na internetu dost.

(image)

Z hlediska výkonu jsou na tom skoro stejně, multimediální funkce mají obě konzole slušné. Největší rozdíly jsou tak spíš ve vzhledu a ovladači. Xbox One je o kus větší a těžší, ale přesto ještě potřebuje obrovský externí zdroj, PS4 má vestavěný.

Vestavěnou baterii má pro změnu ovladač PS4 a její výdrž není úplně ideální (uvádí se 6-8 hodin). Oproti tomu Xbox ovladač používá klasické tužkové baterie a není problém je vyměnit. A subjektivně padne líp do ruky. Další výhodou Xboxu je Kinect, který nemá konkurenci. Jasně, pro PS4 existuje Camera, ale ta není tak dobrá.

U mě nakonec vyhrál PlayStation 4. GTA V jsem na něm už dohrál (základní příběh), celkem už potřetí. Kromě toho ještě často hraju FIFU16 (ke které jsem zdarma dostal Plants vs. Zombies: Garden Warfare). Kdyby si chtěl se mnou někdo zahrát, přidejte si mě na PSN - jsem tam jako x3rg1c.




Znovu a lépe

Tue, 01 Sep 2015 19:00:04 +0000

Tak jo, přece jenom jsem se rozhodl, že to ještě zkusím. Dlouho jsem (už asi pátý) "restart" blogu odkládal - neměl jsem motivaci, nechtělo se mi psát na blog, jehož design se změnil naposledy v roce 2010. Uznejte, to fakt nejde. Takže plán zněl jasně: nový design.

Starý jsem rovnou zahodil a začal s novým, nemělo smysl jenom sem tam něco přestylovat, jak to bylo zvykem posledních… pár let.

Technická část

Jako základ jsem použil Bootstrap. Ze začátku jsem řešil otázku, jestli je to vůbec potřeba. No, možná není, ale dlouhou dobu jsem se mu vyhýbal a chtěl jsem zkusit, jak se ním pracuje. Závěr? Měl jsem ho zkusit dřív. Navrch jsem ještě přihodil Flat UI, což je vlastně jen pěkně přestylovaný bootstrap. To celé přes SASS.

S tím je to stejné - dlouho jsem ignoroval nové věci, protože mi nepřišly tak zajímavé, ale až postupem času jsem zjistil, že to byla velká chyba. To se prostě stává.

Vlastně by se dalo říct, že to je první design, který jsem nevytvořil od základu sám. A vůbec mi to nevadí. Je to pro mě teď všechno o dost jednodušší a to je důležité.

Odstranil jsem i pár nedůležitých věcí, jejichž programováním jsem strávil fakt hodně času. Například doporučování komentářů nebo zobrazování prohlížeče a operačního systému (u komentáře). Stejně to k ničemu nebylo.

A jak dál?

Vím, už je to celkem trapné, když pokaždé slibuju, že budu víc psát. Takže vlastně ani nevím, jestli něco takové slibovat znovu. Každopádně se o to pokusím. Chtěl bych začít psát o vývoji aplikací pro iOS, kterému se věnuju asi rok. Mám v plánu článek o první appce, později třeba přihodím nějaké tipy, ať už obecné, nebo doporučení zajímavých knihoven. A možná se zase nějakým článkem vrátím i k tvorbě webů.




Deset let a dál

Sun, 21 Dec 2014 16:29:31 +0000

Den, který by mi před deseti lety připadal strašně vzdálený, je tady. Ve skutečnosti jsem ani nepřemýšlel o tom, že by mi OKblog vydržel tak dlouho. A přestože jsem toho za posledních pár let moc nenapsal, je to pro mě významné výročí.

Už jsem to v pár starých článcích připomínal, ale ještě před tímto blogem existoval jiný (z října 2004). Ten jsem dal dohromady po pár dnech učení ASP a od ideálu byl hodně daleko. Fungoval bez databáze (jen na textových souborech) a vkládání článku bylo fakt otravné. Po čase jsem si řekl, že to takhle dál nejde...

Začal jsem tedy psát nový systém - to bylo někdy okolo začátku prosince. První verzi jsem spustil právě před deseti lety. I tak to bylo hodně provizorní, ale postupem času jsem jej vylepšil tak, aby nějak fungoval. Bylo mi patnáct a měl jsem blog s vlastním systémem, na který jsem byl docela hrdý. Čtenáři přibývali a časem se i vytvořila skupinka, která sem chodila (a komentovala) pravidelně. (Doufám, že se aspoň někdo z nich ozve.)

Éra blogů už dávno skončila, ale OKblog pořád funguje. Možná už není tak zajímavý, ale existuje. Vím, že jsem několikrát sliboval, že budu častěji psát a moc to nevyšlo. Tentokrát to slibovat nebudu, ale přece jenom bych chtěl ještě nějaký článek napsat.

Zatím vám přeju hezké svátky a snad sem příští rok zase zabloudíte kvůli nějakému článku.




Mike Oldfield - Man on the Rocks

Mon, 03 Mar 2014 19:04:53 +0000

Na čtyřiadvacáté Oldfieldovo album se čekalo dlouho - Music of the Spheres vyšlo téměř přesně před šesti lety. Dlouho to vypadalo, že už se další desky nedočkáme, ale postupně se začaly objevovat zprávy, že Mike Oldfield přece jen chystá něco nového, tentokrát víc rockového. To je po elektronickém dvojalbu Light and Shade a již zmíněném Music of the Spheres ve stylu klasické hudby je to vítaná změna. Man on the Rocks Na albu se kromě Mika podílelo ještě několik lidí, vyberu ale pouze dvě jména. Tím prvním je skvělý studiový baskytarista Leland Sklar (Steve Lukather, Phil Collins a desítky dalších), druhým je zpěvák Luke Spiller (The Struts), který mě opravdu překvapil. Mike si prostě umí vybrat! Sailing Moonshine Man on the Rocks Castaway Minutes Dreaming in the Wind Nuclear Chariots Following the Angels Irene I Give Myself Away Na začátku února se pak na YouTube objevil první klip k úvodní skladbě Sailing, díky kterému jsme si mohli udělat obrázek o tom, jaké by asi Man on the Rocks mohlo být. width="500" height="281" src="//www.youtube.com/embed/YgpS6dQVHbg?rel=0" frameborder="0" allowfullscreen> Sailing je veselá, zábavná a má potenciál stát se rádiovým hitem. Je podobně jednoduchá jako třeba populární Moonlight Shadow a po čase si ji budete broukat jen tak. Je vidět, že Mikovi přestěhování se na Bahamy prospělo. "Rukopis" je jasně čitelný, obzvlášť při sólu. Moonshine otvírá kytara s ozvěnou, která jako by vypadla z alba od U2. Později mírně přechází do irského folku, i když ne tak výrazně jako na Voyageru. Další na seznamu je pomalu se rozjíždějící Man on the Rocks, pak se ale objeví najednou objeví asi nejrockovější skladba na desce. Castaway tak trochu navazuje na předchozí skladbu, je i v podobném stylu. Minutes zase mění téma směrem ke umírněnějšímu rytmickému rocku (a popu). Dreaming in the Wind je rychlejší a melancholicky laděná písnička, která mi trochu připomíná starší Crime of Passion. Nuclear na chvíli navozuje post-apokalyptickou atmosféru, ale Chariots ji rázem přebije úderným refrénem. Připomíná mi album Calling all the Stations od Genesis. Další Following the Angels na chvíli uklidní situaci - je pomalá, sentimentální. Ale to se z názvu dalo asi čekat. Irene začíná řízným rockovým riffem, dál se rozvíjí trochu jinam, než bych předpokládal - v jednu chvíli se objevují trubky. I Give Myself Away končí album v klidném stylu, protože jde o cover gospelu. A pokud si pořídíte Deluxe verzi, dostanete ještě všechny skladby v instrumentální verzi. Musím se přiznat, že se mi album po několika posleších začalo líbit jako celek. Samostatně už to tak slavné není, ale to je asi problém všechno Oldfieldových alb. Pop-rock smíchaný s folkem mu docela sedí a koncepcí se podobá třeba staršímu Earth Moving. A to rozhodně není na škodu, byť je jasné, že někteří fanoušci by radši slyšeli "druhý Amarok". Já jsem především rád, že hudba Mika pořád baví. Hodnocení: 9/10 [...]



Schumacher a F1

Tue, 27 Nov 2012 12:42:44 +0000

Letošní sezóna Formule 1 je za námi a šampionem se (zase) stal Vettel. Potřetí za sebou. To se zatím povedlo jen Fangiovi a Michaelu Schumacherovi. A o něm bude tento článek.

Když v roce 2006 oznámil konec své kariéry, říkal jsem si (a určitě jsem nebyl sám), že končí jeden z nejlepších jezdců této doby. Ale existovala naděje, že by se mohl vrátit. Mohlo to být v sezóně 2000, nebo 2001, kdy jsem začal formule sledovat. Už tehdy mě zaujalo jeho červené Ferrari, které se zdálo být neporazitelné.

Mika Häkkinen se sice snažil jej porazit (a mnozí fandili právě jemu), leč marně. Ale bylo úžasné sledovat jejich souboje. Dalo by se říct, že právě Michael Schumacher mě k formuli 1 přivedl. Od té doby jsem věrným fanouškem "Scuderia Ferrari".

To nebylo vždy jednoduché - Ferrari sice s Schumacherem vyhrávalo, ale po jeho odchodu slavilo titul už jen jednou hned v následující sezóně - s jeho nástupcem, Kimim Räikkönenem. O další rok později byl krůček od titulu jeho týmový kolega Felipe Massa. A od té doby nic.

Schumacher se do F1 vrátil, ale už ne k Ferrari - vybral si ho Mercedes. Nebyl ale ani zdaleka tak úspěšný jako kdysi. Přál jsem mu výhru, i když jsem fandil jinému týmu. Nakonec se rozhodl skončit se závoděním úplně. A jeho loučení bylo opravdu emotivní. Protože to, co dokázal, se nikomu jinému nepovedlo. Nikdo nezískal celkově 7 titulů mistra světa.

Pokud také patříte mezi jeho fanoušky, určitě se podívejte na toto "tribute" video:

width="500" height="281" src="http://www.youtube.com/embed/2EQYimzsaW0" frameborder="0" allowfullscreen>

Když do Ferrari přišel Fernando Alonso, svitla naděje, že by mohl přijít další titul. V roce 2010 o něj přišel v posledním závodě po brutální strategické chybě týmu. Letos opět bojoval až do posledního závodu, ale chybělo pár bodů. Nebýt Grosjeanova kiksu v Belgii, mohlo být vše jinak. Ale s tím už se nic nedá dělat, to je prostě závodění.

Ferrari ale dosáhlo na druhé místo v poháru konstruktérů, což po ne zrovna úspěšném začátku, kdy Massa vůbec nebodoval, čekal málokdo. Znamená to, že příští rok bude startovat s šťastným číslem 3. Tak snad to vyjde.




iPhone 5 a budoucnost

Thu, 13 Sep 2012 13:39:12 +0000

Pro mnohé velké zklamání. Pro některé už menší, ale pořád je to zklamání. Podobné to bylo i po uvedení iPhonu 4S. Tentokrát si myslím, že to není až tak na místě.

Apple podle některých ztrácí dech, už neinovuje tak, jako kdysi. No, to je sice nejspíš pravda, ale prostor pro inovace se pořád zmenšuje. Jenomže všichni se zaměřují jen na ty přímo viditelné, už se ale nezamýšlí nad tím, co to může přinést do budoucna. Když to neudělají jiní, zkusím to já.

(image)

Bezesporu nejvíc diskutovaným prvkem je displej. Ten se o kus prodloužil a prý vypadá jako nudle. Opravdu? Poměr stran je téměř 16:9, tedy stejný, jako má drtivá většina telefonů - včetně Galaxy SIII a Lumie 920. Ale to prý nudle nejsou...

Zvětšení displeje beru jako logický krok, byť jsem si ho představoval trochu jinak. Ale aspoň nebude problém ovládat telefon jednou rukou. Větší zádrhel představují aplikace, které budou mít černé pruhy. Dá se ale očekávat, že vývojáři své aplikace brzy upraví. Vzpomeňte si na dobu, kdy přicházel iPhone 4 s "retinou".

Příchod nového konektoru je taky logický. Devět let starý 30pinový byl zbytečně velký. Bude to sice znamenat nákup nového příslušenství (nebo minimálně redukcí), můžeme ale počítat s tím, že vydrží několik dalších let. Ještě by dávalo smysl, kdyby s novým konektorem přišel co nejdříve i iPad.

A že LTE podporuje jen v pásmu 1200 MHz? To je pro nás úplně irelevantní, protože v nejbližších několika letech tady stejně použitelná LTE síť nebude. Doteď tu není pořádné 3G.

Když to shrnu, znamená to, že v blízké budoucnosti se s nějakými problémy určitě setkáme. Z dlouhodobého hlediska ale nový iPhone dává smysl a pořád věřím, že v Applu ví, co dělají. Bude to takový můstek pro další generaci iPhonu.

Největší problém "pětky" je ale stejně ten, že vypadá podobně jako 4(S). To se neodpouští. Stačilo by, aby vypadal trochu jinak (třeba jako nový iPod Touch) a takovou kritiku by nesklidil. To je prostě povrchní myšlení většiny "Apple haters".




Jak porazit spam

Mon, 20 Aug 2012 15:24:26 +0000

To už tady dlouho nebylo - našli si mě spammeři. Tedy spíš objevili můj blog a komentáře. Naposledy to bylo kdysi dávno, asi před pěti lety. Tehdy jsem to vyřešil jednoduchým antispamem, kdy uživatel musel doplnit jednoduchý příklad (1+1). Ten odolával v podstatě až doteď.

Začalo to asi před měsícem. Denně přibývalo až deset spamů. Než jsem je smazal, všechny údaje jsem zapisoval, abych přišel na nějaký systém. Zkoumání ale nic zajímavého nepřineslo. Zjistil jsem jen toto:

  • Jméno tvoří 8-12 náhodných písmen.
  • IP adresa je každý den jiná.
  • Identifikoval se jako IE6 na Windows XP.

Na zkoušku jsem zablokoval komentáře z IE6, ale to nepomohlo - identifikace se najednou změnila na Firefox. Napsal jsem o spamu na facebookovou stránku a dostal jsem pár rad, za které děkuji. Teď se pokusím sepsat, jak jsem to vlastně vyřešil.

Skryté pole

Základem je klasické formulářové pole. Všimněte si, že ve value má nastavenou hodnotu. Může to být libovolné číslo, řetězec, cokoliv. Nezáleží na tom.

Pole skryjeme pomocí CSS:

input[name="antispam"] { display: none; }

A teď přichází ta chytrá část. Dá se předpokládat, že spambot nebude umět JavaScript. Proto pomocí jQuery (není nutné, stačí jen JS) smažu hodnotu value:

$(document).ready(function() {
$("input[name=antispam]").val("");
});

Serverovým skriptem pak zakážu komentář, když je pole vyplněno. (Uvádím příklad v ASP.)

<%
If Not Request.Form("antispam") = "" Then
Response.End
End If
%>

A takhle nějak to funguje. Možná to není úplně nejlepší řešení, ale zdá se, že funguje. A má to další plus - zbavil jsem se starého způsobu ochrany, takže už není třeba zadávat výsledek příkladu.




Rush - Clockwork Angels

Mon, 11 Jun 2012 14:09:56 +0000

Kanadští Rush vydávají své dvacáté studiové album s názvem Clockwork Angels, které už dlouho očekávají snad všichni fanoušci. Předchozí Snakes and Arrows totiž vyšlo před dlouhými pěti lety. Navíc v červnu 2010 všechny nalákali na dva vydané singly Caravan a BU2B. Od té doby bylo docela ticho (snad kromě turné Time Machine), až v květnu tohoto roku vyšel další - Headlong Flight. Clockwork Angels Album je dlouhé 66 minut, což není málo. Ale u Rush to tak neobvyklé není. Téma, které prostupuje celým albem, se týká Steampunku a je to poznat. V tomto světě putuje mladý muž, který si chce splnit své sny a po cestě potkává například piráty a anarchistu. Že jde o příběh ostatně naznačuje i fakt, že by měl vyjít knižně. Autorem by měl být Kevin J. Anderson. Nahrávání Clockwork Angels trvalo dlouho a produkce se opět ujal Nick Raskulinecz. Album vychází oficiálně zítra (12. června), ale už před pár dny (8. června) bylo vydáno v Austrálii. Caravan (5:40) BU2B (5:10) Clockwork Angels (7:31) The Anarchist (6:52) Carnies (4:52) Halo Effect (3:14) Seven Cities of Gold (6:32) The Wreckers (5:01) Headlong Flight (7:20) BU2B2 (1:28) Wish Them Well (5:25) The Garden (6:59) Album otevírá ze začátku klidný Caravan, který se ale vzápětí rozjede do pěkného nářezu. Celou skladbou provází melodická basová linka a řízná kytara. Začátek se opět povedl. BU2B na albu se od singlu liší delším, klidným začátkem. A pak začně smršť, která se opakovaně uklidňuje, aby se vzápětí nabrala ještě větší sílu. Možná ne tak jako předchozí Caravan, ale to vyvažuje dynamika. Titulní skladbou je Clockwork Angels. Pomalý rozjezd, do kterého se přidá jiskřivá a pozitivní kytara. Pak se to ale změní a prostřídá se několik různých motivů. Vévodí zvonivá kytara a bicí. Popsat tuto skladbu je ale jinak dost složité. Jde o další epický kousek z dílny Rush. The Anarchist je skvělý a hodně dynamický. Geddy Lee vymyslel melodickou basovou linku, která se spíš podobá tomu, co by jinak hrála kytara. Ta tady spíš vytváří podklad. Carnies má symbolizovat karnevaly a slavnosti a začátek tomu odpovídá - o zbytku se to už říct nedá (rychlost a tvrdost je tady pořád). V textu se pak objevuje jejich popis a kdo se účastní. Další je Halo Effect, který konečně nabízí trochu oddechu. Alex Lifeson se aspoň na chvíli vrací k akustické kytaře. Tu jen na refrén vystřídá elektrická. Seven Cities of Gold začíná basou, postupně se přidávají kytara a bicí. A zase je tu hardrockový nářez podpořený Geddyho vysokými vokály. The Wreckers je odlišná od ostatních skladeb na albu. Je pozitivnější a veselejší. Připomíná mi návrat k Roll the Bones. V refrénu už zní trochu melancholicky, za což může ne úplně obvyklé použití smyčců. Na řadu přichází můj favorit - Headlong Flight. Rush se tady vrací ke kořenům - nejen svým, ale i hardrocku. Místo slov připojím radši ukázku: width="520" height="293" src="http://www.youtube.com/embed/ZcFGrWjOX0E" frameborder="0" allowfullscreen style="padding-left: 40px"> Další oddych přináší BU2B2, což je spíš jen takové intermezzo. Pak přichází pozitivní Wish Them Well. The Garden přináší zpátky klid a akustickou kytaru. A melancholickou náladou album končí. Clockwork Angels je skvělé album, ale Snakes and Arrows přece jenom o kousek lepší. Ale líbí se mi, že Rush dělají hudbu podle sebe a to je nejdůležitější. Nejvíc jsem si stejně oblíbil ty tři vydané singly. Možná za to může fakt, že jsem je slyšel víckrát. Hodnocení: 9/10 Na[...]



Mám rád iPad

Mon, 04 Jun 2012 15:03:45 +0000

Když Apple představil iPad, říkal jsem si, že to je sice fajn věc, ale není pro mě. Dlouho jsem se přesvědčoval, že když mám iPhone, iPad bych stejně moc nepoužíval. Jaký to byl velký omyl.

Nakonec jsem si tedy iPad koupil a je to spíš tak, že iPhone už funguje jenom jako telefon a přístup k internetu, když není v dosahu WiFi.

Koupil jsem použitý kus druhé generace (základní 16GB, bílý, WiFi), ale ve skvělém stavu. Bílá varianta se mi líbí víc (na rozdíl od iPhonu), 16 GB mi zatím stačí. 3G verzi jsem nechtěl - nebudu přece platit dvojí datový tarif se směšným FUP, v nouzi prostě zapnu Osobní hotspot na iPhonu.

Spousta lidí říká, že tablety jsou k ničemu, ale já si to nemyslím. Hodí se, když chcete něco rychle u televize vyhledat na internetu, ukázat fotky nebo video na YouTube. Ve spojení s Apple TV je to ještě lepší.

Číst zprávy a články na iPadu (Reeder napojený na Google Reader) je taky docela fajn. A knížky? Na iPhonu nemají iBooks moc smysl, ale přečíst si knížku na iPadu není problém. A taky jsem si předplatil časopis Computer, který je opravdu pěkně zpracovaný.

Nejzábavnější je ovšem sledovat, jak se líbí ostatním. Oblíbili si ho snad všichni v okolí, od přítelkyně po prarodiče. Dokonce uvažují o koupi. Na mnoho věcí je prostě lepší než netbook nebo notebook.




Proč už mě nebaví psát blog?

Fri, 04 May 2012 23:03:46 +0000

Poslední dva roky píšu na blog málo a nějak se to nechce změnit. Těch důvodů je několik a jsem si jistý, že jsem už v několika článcích zmiňoval. A co si budeme povídat, blogy už nejsou tak zajímavé, jako před pěti lety.

Asi za to může doba, lidé nemají chuť ani čas číst dlouhé články. Ostatně proto je Twitter tak populární. A Twitter je "shodou okolností" taky jedním z důvodů, proč mě nebaví psát blog. Rychle jsem se naučil nacpat myšlenku do 140 znaků a to mi stačilo. Ale ještě před pár lety bych napsal aspoň krátký článek.

A možná by ho i někdo četl a okomentoval. Což je další problém - na blogu už nějak necítím tu odezvu. Jako kdysi. Málo komentářů, málo návštěv. Na Twitteru mě sleduje přes 200 lidí. Není to moc a beztak ani polovina moje "tvíty" nečte, ale to samotné číslo pro mě znamená aspoň určitou šanci, že moji myšlenku někdo uvidí, zamyslí se nad ní. A to mi teď u blogu chybí.

Asi si říkáte - to sem chodí tak málo lidí? Ano, fakt tak málo. Byly sice doby, kdy to bylo mnohem horší, ale už to taky bylo lepší. Jenomže to už je taky dost dávno.

Čas na změnu

Už hodně dlouho uvažuju o zrušení blogu. Taky jsem o tom už párkrát psal. Ale udělat to prostě nemůžu. Právě běží osmý rok a ta vazba je už moc silná. Blogovací systém, jehož vývojem jsem strávil stovky hodin, přes 350 článků, toho se nedá tak jednoduše vzdát.

To všechno mě nutilo přemýšlet a nějakém řešení, kompromisu. Někteří mají vedle Twitteru založený ještě takový miniblog (nejčastěji Tumblr nebo Posterous), kam dávají věci, co se do 140 znaků nevejdou. A já to budu dělat stejně. Bude ale nějakou chvíli trvat, než udělám potřebné změny v systému a než si zvyknu. Snad to bude fungovat.

Zároveň bych se chtěl i víc věnovat hudbě. Mám v plánu menší seriál, nějaké články o mém vztahu k hudbě a za měsíc vyjde nové album od Rush s názvem Clockwork Angels, na které se moc těším a určitě o něm napíšu.

A na závěr mi dovolte otázku - myslíte si, že blogy už jsou "mrtvé"?